Historie
Město bylo založeno králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Pravidelný půdorys města, jehož střed tvoří rozlehlé čtvercové náměstí, patří k vrcholům středověkého urbanismu v Čechách. Výhodná poloha města poblíž obchodních cest vedla k hospodářskému růstu a již na přelomu 13. a 14. století mělo město dva skvostné chrámy a pevné hradby. Hospodářský růst ještě více podpořil Karel IV., který, mimo jiné, nařídil kupcům projíždět Budějovicemi a nabízet zde své zboží. V průběhu husitských válek představovaly katolicky orientované Budějovice pevnou baštu proti husitům. V té době patřilo město k největším v Českém království. Z téměř 4000 obyvatel byly ze dvou třetin němci, minoritní menšinu tvořili i Židé. V 16. století nastal nový rozkvět města, způsobený zejména zisky z těžby stříbra, z vaření piva či z rybničního hospodaření. Díky novým příjmům získalo město půvabnou renesanční tvář, byla postavena nová radnice a postavena věž, které se dnes říká „Černá“. Během stavovského povstání a následné třicetileté války se Budějovice přiklonily na stranu císaře a odolaly všem útokům stavovské armády. Město se stalo strategicky důležitou pevností obklopenou moderními hradbami. Válkou téměř netknuté Budějovice z více než poloviny zničil roku 1641 požár. Následná obnova trvala desetiletí a nové barokní stavby daly městu jinou tvář. Bylo vystavěno i mnoho nových, především církevních staveb. Roku 1785 bylo založeno českobudějovické biskupství. Devatenácté století přineslo technický pokrok a s ním spojený rozvoj průmyslu vedoucí také k velkému přílivu obyvatelstva. Evropským unikátem se stala první koněspřežní železnice spojující Budějovice s rakouským Lincem. Ta byla ke konci století nahrazena tratí pro parní lokomotivy. Počátek dvacátého století byl stále ve znamení růstu, poznamenaného až oběmi světovými válkami. Po druhé světové válce byla založena dnešní Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity a město zaznamenalo další rozvoj. Do devadesátých let minulého století se počet obyvatel zdvojnásobil.
